Bylo nadýchané letní ráno. Pro jiné normální sobota 20.7.2013, pro nás však klíčový den. V 5:26 jsme odjeli prvním vlakem do Turnova-unaveni, naštvání z brzkého vstávání. Cesta do Turnova uběhla jako voda, a už jsme přesedali do rychlíku na Mladou Boleslav. Výluka. Pro ty co ji nezažijou sranda, pro ostatní peklo. Seděli jsme v autobuse společně s Rumcajsem a dalšími asi 80 lidmi. V takovéhle komorní atmosféře člověk viděl více než by si kdy přál…
Naštěstí jsme ale po chvíli byli v Boleslavi, kde se nám po cestě z Mnichova Hradiště ulevilo. Marně. Proběhlo vyfocení a my už opět seděli ve vlaku- velikosti podobné jako byl předchozí autobus a přibližně stejné obsazenosti. Tato cesta byla naštěstí krátká a my skočili v Bakově. Tam na nás už čekal spoj do České Lípy. Cestou jsme se za svolení až přesmíru laskavé průvodčí vyfotili v Doksech. Česká Lípa pro nás znamenala čekání asi 45 minut. Po chvíli sezení na studené zemi se člověk ptá, proč se ty lavičky vyrábí z kovu…
V České Lípě nás nabral přecpaný vlak, se kterým jsme jeli do Mimoně, doufajíc že stihnem spoj jedoucí proti nám. Marně. Zamávali jsme nárazníkům našeho vytouženého vlaku a sedli si na lavičky s vědomím hodinového čekání. Po hodině nám přijel zpožděný rychlík, se kterým jsme měli v úmyslu jet až do Ústí nad Labem. To se nám naštěstí povedlo i přes hektické focení v Děčíně. V Ústí jsme museli přejít půl města, vyfotit se ve Střekově a jít zpět. To se nám povedlo, i když jsme tomu při chůzi kolem gheta jedné nejmenované menšiny nevěřili. Na hlavním nádraží jsme po obědě ve formě bagety nasedli na rychlík do Lovosic, kde jsme po chvilce také byli.
Čekajíc na osobák, kterým jsme museli jet, jelikož rychlík ve Vraňanech nestaví jsme si odpočinuli a protáhli. Cesta City Elefantem do Kralup byla klidná, včetně vyfocení ve Vraňanech, které nám umožnil hodný pan strojvedoucí. V Kralupech nás čekal sprint přes nádraží- náš vlak čekal bohužel až na druhém konci nádraží. Na tomto vlaku bylo zajimavé to, že se v něm nacházel jeden naklonovaný vágus – takže vlastně dva vágusové, na chlup stejní. V Neratovicích jsme byli na čas, však náš další spoj nikoliv. Ten přijel s téměř půlhodinovým zpožděním.
Jakožto jinoši s odolnými ušními bubínky jsme si sedli do vagonu těsně za lokomotivu, která již zajisté byla za zenitem. V Praze jsme byli už jen s 20 minutovým zpožděním. Z Hlavního nádraží přes Sherwoodský les na Masarykovo nádraží byla cesta krátká. Tam na nás čekal vlak do Poříčan. Ve vlaku byla Nela. Nela byla pěkná. Škoda že Nela nechtěla dát číslo…
Z Poříčan, kde jsme se vyfotili, do Nymburka to celkem šlo. V Nymburce nás nabral vláček do Poděbrad, kde jsme se také vyfotili. Rychlík do Kolína byl rychlý, a Expres do Pardubic ještě rychlejší. V Pardubicích byla již znát Únava, a tak jsme byli moc rádi, že jsme nasedli do posledního vlaku, který nás dovezl až do Jaroměře, kde naše cesta končila. Zastávka v Ostroměři na poslední vyfocení už byla v pohodě.
Ač byla tato cesta únavná, zajisté si ji všichni užili. Níže se nachází některé fotky z nádraží a trasa, kterou jsme předpokládali, že pojedem.
[nggallery id=22]