Stejně jako každým rokem, i letos (30.3.2019) se naše středisko zapojilo do organizace Pochodu za Rumcajsem, konkrétně jeho 53.ročníku. U srubu byla jak kontrola pro všechny dětské trasy, tak připravený program pro malé turisty.
S připravováním a obstaráváním programu jsme přišli pomoct mezi 8:00 a 8:30, abychom bylo vše nachystané na příchod lidí. Z aktivit a her si mohly poté děti zahrát kuželky, prolézt lanovou prolézačku, házet míčky do ‘‘Balua.‘‘ Dále si děti zkoušely poznávat některé pohádkové postavičky, zalovily si rybičky, pokoušely se trefit hozený kroužek na klacek a další aktivity..
Nejoblíbenější aktivitou byla jízda na lanovce, u té se stály fronty, děti se chtěly svést i několikrát a pomocníci u ní byli v jednom v kole.
Počet lidí, kteří se rozhodli jít právě jednu z dětských tras, byl opravdu obrovský a nad naše očekávání. S těmi si přišli zahrát nejen rodiče, ale i babičky atd.
Děti dováděly až do poslední chvíle, tj.do 13 hodiny, kdy se s programem pomalu končilo.
Ale i my jsme měli zástupce, kteří se účastnili Pochodu!
RK Tukani se nakonec dohodli, že vyrazí na 35 km trasu v sestavě-Double, Martin, Dub a s nimi i Kačka D. Vyrazili samozřejmě s lehkou odchylkou od předem domluveného srazu ráno kolem 7.hodiny . Poté, co si konečně došli pro startovní papírky, se vydali kolem rybníku Kníže do Kbelnice, do Dílců s kontrolou, po nich pak do Železnice a směrem k Bradlecké Lhotě a Bradleci. Přešli přes Klepandu, Žďár u Kumburku, Ploužnici a Chlum, až na Tábor. Na cestě si udělali i památeční foto, dokonce i s místními obyvateli. Na Táboře je přemohla žízeň, a tak se před pokračováním cesty osvěžili. No, ale táborská žlutá limonáda jim byla trochu proti gustu, ale po dlouhém úseku cesty lepší než nic.
Poté následoval druhý úsek cesty, ve kterém prošli Košovem, kde byla opět kontrola a přes Morcinov až na Kozlov. Pak směřovali k Alanově věži, odtamtud do Kyje a než se objevili znovu v Železnici, minuli i Ranč Na Kamenci. Plus celé cesty bylo, že kromě mapy se v dnešní době můžou využívat i moderní technologie, jako třeba GPS či aplikaci Mapy na mobilu.
V Železnici doplnili cukry a rozšířili se o Vojtu, který se k nim připojil. Společně pak pokračovali skrz celou Železnici, až k pile a Prostřednímu mlýnu. Cesta nadále vedla kolem Zebína, až k Zebínskému dvoru, kde se k nim přidala ještě Kačka K. Takže nakonec se ze čtyřčlenné výpravy stala výprava šestičlenná.
Společnými silami pak všichni dorazili Lipovou alejí, až do Jičína a na náměstí, kde si vyzvedli zasloužený diplom. Zklamáním trochu bylo, že se při výdeji diplomů už nezdržují s napsáním jména, ale i s tím si Tukani poradili-napsali si jméno na diplom sami.
Poté si ještě chvíli povídali a popíjeli malinovku na náměstí a pomalu se rozcházeli domů.
I tento rok koketovali Tukani zpočátku s 50 km, a i když se to tentokrát nepovedlo, věřím, že příští rok jim to určitě vyjde!
Zapsala Kačka K.