V sobotu 1.6. 2019 jsme se sešli na srubu. Někteří sice přišli po půl deváté, ale i tak jsme se jakž takž sešli na čas. Než jsme však mohli vyrazit, museli jsme si rozebrat věci. Nebyl to takový problém, protože jsme s sebou měli krosny. Cíl a náplň výpravy nám sice nebyly známy, ale podle lana, sedáků, vařičů, plynových bomb, jídla, kotlíků, map, buzol a lampiónů jsme mohli odhadnout, co se zhruba bude dít.
Jelikož jsme měli vše potřebné, ve složení Verča, Vojta, Ondra, Zuzka, Kačka, Lucka, Johanka, Míša a Éva jsme nasedli na své dvouosé oře (kola) a vydali se směr Brada-Rybníček. Úsměv z tváře nám nevymizel ani po tom, co jsme spatřili nekonečný a dosti strmý kopec před námi. Dal nám sice zabrat, ale nakonec jsme se přeci jen na Brada dostali. Z Brad jsme pokračovali po žluté k odbočce na Přivýšinu. Tam jsme si v hustníku prozíravě zamkli kola, abychom se s nimi nemuseli vláčet až nahoru. Padlo sice pár obav, zda máme klíčky, ale to byl náš budoucí problém, a tak jsme se o to moc nestarali. Vojta měl zámek na číselný kód a bál se, že ho zapomene. Jak se později ukázalo, všichni si kód pamatovali lépe než on sám.
Po příchodu k vyhlídce jsme si vybalili věci a něco malého zakousli. Verča odešla do lesa připravovat orienťák a Severky dostaly krátkou instruktáž o tom, jak se slaňuje. Po jedné jsme přelezli po balkónku vyhlídky k Ondrovi, který nám pomáhal s upevněním k lanu. Pak nám už nezbývalo nic jiného, než se pomalu spouštět dolů, kde nás jistil Vojta. Ostatní se mezitím mohli kochat výhledem na Jičín, Veliš a Holín. Než všechny slanili, přidala se k nám Kája s Emičkou, záhy se vrátila i Verča. Příprava orientačního běhu byla tedy dokončena a Zuzka s Évou se mohly s pomocí mapy vydat na cestu. Všechny kontroly se daly najít celkem bez problémů až na poslední, kterou Verča špatně zakreslila do mapy. Johanka, Míša, Lucka a Kačka zatím lezly na skálu. Jejich odřená kolena byla důkazem, že to nebylo tak snadné, jak to zprvu vypadalo. Když se Zuzka s Évou vrátily, začaly se připravovat suroviny na buřtguláš. Než se zbytek družiny vrátil, byly oloupané brambory, nakrájena cibule a buřty. Mohlo se hned začít vařit. Po úspěšném dokončení oběda, jsme se do něj s chutí pustili. I když do byl buřtguláš z perlivé vody J.
Kolem 13:30 byl čas na návrat, a proto se Kája s Emičkou vydaly domů. My po sobě uklidili a sešli dolů, abychom vyzvedli kola. Naštěstí žádný klíček nechyběl a my se dostali ke svým kolům. Náš další cíl byl Holínský rybník. Jeho název(Čistý) nás uklidnil a my se s důvěrou vrhli do vody. Kája nám přivezla překvapení v podobě raftu a pádel. Trvalo nám sice dlouho, než jsme raft nafoukli, ale odměna v podobě zábavy stála za to. Vzájemně jsme se z něho shazovali, párkrát jsem objeli rybník a moc jsme se u toho nasmáli. Co ovšem tak veselé nebylo, byla skutečnost, že už musíme zpátky do Jičína.
Na srubu jsme opět vybalili věci a umyli nádobí. S těžkým srdcem jsme se rozloučili a každý zamířil směrem k domovu. Byla to ta nejlepší poslední (v tomto školním roce) výprava, kterou jsme si mohli přát. Už teď se ale těšíme na tábor!
Zapsala: Éva
Fotogalerie zde