Ahoj,
v noci na dnešek se mi zdál sen, obsah toho snu není zase tak moc důležitý, někdy, až se znovu uvidíme, můžu vám ho převyprávět. Důležité je, kdo v tom snu vystupoval. Jako první se objevil Pepa, a postupně pak Vojta D. s Kačkou K. a Eva, byli tam i ostatní ale spíš jenom tak mlhavě a neurčitě. Těm ostatním jsem věnoval myšlenku hned po probuzení. V duchu jsem si všechny z vás vyjmenoval a chvilku o každém zvlášť přemýšlel. Tohle noční podvědomé setkání, mě inspirovalo k sepsání krátkého novoročního přání/zamyšlení.
Jak dobře víte, nemám moc ve zvyku se nějak zdlouhavě rozepisovat v rámci internetu, ale dnes, částečně i kvůli tomu snu udělám výjimku. Zimní slunovrat je za námi, a to je moc dobře. Znamená to nejen to, že se začal zase prodlužovat den a že slunce bude stále výš a výš nad obzorem, ale že se zase pomalu začíná vracet světlo do našich životů. Doufám, že nám všem přinese v novém tomto astronomickém období pevné zdraví, spoustu životní energie a nadšení do všeho do čeho se pustíme. Ta současná doba plná omezení a regulací nám všem strašným způsobem škodí, některým uškodí fyzicky (zdravotně) ale úplně všem uškodí na duši. To je velmi závažná újma, proto mé další přání zní, aby ta rána, která nám v našich duších zůstane, byla co nejmenší a nechť se brzy po … zhojí.
Zachovejte přízeň skautské myšlence, ať už je ve vás zastoupena navenek jakkoli – nezištná pomoc, obětavost na úkor sebe sama, osobní zodpovědnost, přímost v jednání, vytrvalost, pevné morální zásady. To jsou některé vlastnosti, které jsem na většině z vás začal v době před … pozorovat. Přeji vám, aby vám vydržely, nabývaly na velikosti, abyste dokázali odlišit dobré – a to násobili, od špatného – a to potlačovali. To samé přeji sobecky i sám sobě, protože jsem v některých věcech dost polevil, zlenivěl, unavil se a ztratil motivaci. Přeji vám, abyste se na životních křižovatkách, na kterých má dojít k důležitému rozhodnutí, rozhodli rychle a správně. Pamatujte však na to, že cesta, která je rovná a bez překážek, většinou nikam nevede!
Je mi bez vás všech trochu smutno, chybí mi schůzky a výpravy, ale hlavně setkání s vámi se všemi. Skauting je pro mě i jedním z pramenů životního optimismu, inspirace a chutě vytvářet něco, cokoli… Jakoby ten pramen zeslábnul a já už začínám mít žízeň. Proto nám všem přeji, ať jarní deště ten pramínek zase posílí, aby nejen já, ale všichni z nás mohli pít plnými doušky. Až to skončí, hned jak to bude možné, nemějte strach znovu se setkávat s lidmi, podat si ruku nebo dokonce i obejmout, společně si zazpívat, posedět a promluvit, zahrát hru, zasportovat, jít do divadla, tancovat. To abychom tu ztrátu kontaktu co nejrychleji, je-li to vůbec možné, dohnali.
Těším se na brzké shledání s vámi se všemi, se srdečným stiskem levice,
Ondřej