Opět po roce oddíl skautů a skautek společně s rovery a rangers vyjel na výpravu do hor. Letos jsme si vybrali Desnou v Jizerských horách a vyrazili tam o víkendu 6.-8.9.
Vyrazili jsme v pátek odpoledne jako vždy, vlakovým spojem. Z vlaku se ale v polovině cesty stal autobus a to dokonce V.I.P., jen pro nás. Měli jsme totiž objednanou hromadnou přepravu, proto pro nás vypravili speciální výlukový autobus. K chatě nám to dalo ještě nějakou chvíli pěšky, do kopce, s krosnami na zádech. Nikdo jsme nevěděli, kam až jdeme, protože každému ukazovala navigace jinou vzdálenost.. Večer na chatě jsme věnovali různým hrám. Blíže jsme se tak seznámili i s nováčky, kteří k nám přišli od mladších a byla to jejich první skautská výprava. Plusem naší chaty bylo i to, že tam měli klavír. Takže každou volnou chvíli za něj někdo usedl a chalupou se rozléhal zpěv a hudba.
Hlavní program naší výpravy se konal v sobotu. Po snídani jsme se vydali na turistiku. Z Desné jsme vyrazili směrem k vodní nádrži Souš. To byste nevěřili, kolik v ní je vody-stejně jako my večer, když jsme měli postřehový kvíz a byli řádově o tisíce metrů krychlových vedle. Podívali jsme se i na Protrženou přehradu na Bílé Desné. Byl to trochu smutný pohled. Budeme se vymlouvat, že nás to natolik dostalo, že rozměry přehrady jsme v kvízu také stříleli nějak od boku. Teplotu vody jsme ale odhadli, nikoli podle znalostí, ale podle našeho otužilce, který se tam odvážil smočit.
Výlet nám trochu zkazil déšť, protože celou zpáteční cestu na chatu nám propršelo. Ale protože máme heslo Buď připraven!, tak někteří vytáhli ze svého batohu narychlo spíchnutou pláštěnku z igelitu, ti prozíravější si jen nasadili kapuci od nepromokavých bund a tak nám ani déšť v cestě nevadil.
Všichni jsem ale byli rádi, když jsme dorazili zpět do tepla a sucha. Večer nás čekal jednak již zmiňovaný kvíz, ale hlavně zahajovací a zároveň ukončovací oheň naší výpravy. Byl to oheň slavností, všichni jsme byli nastoupeni v krojích, protože se jednak rozdávaly odborky, nové nováčkovské stezky nově příchozím, ale hlavně někteří z nás došli ke konci zkoušky, kterou určitou dobu plnili.
V neděli nás čekal už jen úklid chaty a cesta zpět. Protože jsme měli hodinu a čtvrt na autobus, prostě jsme si sedli do trávy a ještě naposledy si zazpívali a zahráli na kytaru. Nasedli jsme na náš autobus, jako při cestě tam přesedli na vlak, až nás přivítalo naše známé jičínské nádraží.
